Představa společnosti tvořené vymírajícími penzisty je bizarní
Jedinou zárukou, že se o nás ve stáří někdo postará, není stát, ale stále ještě dobře vychované vlastní děti
Na podporu Národního týdne manželství uspořádal Institut Williama Wilberforce 11. února veřejnou debatu pod názvem Rodina v ekonomických souvislostech. O významu fungující rodiny pro sociální soudržnost a pro společnost vůbec diskutovali pod vedením Romana Jocha profesor FSV Lubomír Mlčoch, ekonom Tomáš Sedláček a publicista Dan Drápal.
Nejprve se diskutující věnovali úvahám o významu rodiny obecně. Dan Drápal zdůraznil, že psychologové potvrzují význam úplné rodiny pro zdravý vývoj člověka. Empiricky zjištěný nárůst podílu neurotiků v populaci podle něj koreluje s rostoucí rozvodovostí a rozpadem rodiny. Lubomír Mlčoch připomněl, že podle výzkumu CVVM i lidé, kteří sami nejsou schopni rodinu založit či udržet, svorně vypovídají, že ji považují za vysoce pozitivní hodnotu.
Tomáš Sedláček poněkud oponoval pohledem, že rodina není v Novém zákoně nijak výslovně zmiňována, a citoval několik výroků, které ji staví spíše do negativního světla. Dan Drápal souhlasil, že rodina není v Bibli hodnotou nejvyšší, uvedl však jako protipříklad řadu novozákonních veršů svědčících o její podpoře. Zejména ovšem není možno číst Nový zákon bez Starého, kde má rodina zásadní roli. Dějiny navíc svědčí o tom, že kdekoli se křesťanství rozšířilo, rodina jako instituce posílila.
Profesor Mlčoch připomněl jeden z poznatků obsažených v jeho nové monografii „Ekonomie rodiny v proměnách času, institucí a hodnot“: jak působení tržních mechanismů, tak systém státních zásahů projevujících se např. nastavením sociální podpory, jsou vůči rodině z principu nepřátelské a působí proti její soudržnosti. Dan Drápal uvedl údaj ze své nové knihy „Vztahy, sex, rodina“, že např. v USA podpora znevýhodněných svobodných matek měla přesně opačný efekt, než jaký byl zamýšlen. Podpora demotivuje rodiče, aby vstoupili do manželství, takže počet dětí vyrůstajících v neúplných rodinách v určitých populačních segmentech prudce vzrostl, což má devastující vliv na společnost.
Debata se dále věnovala konkrétním možnostem rodinných politik, například otázce, zda má stát spíše podporovat jesle a rychlý návrat matek do práce, nebo umožnit finanční podporou rodičům, aby mohly matky zůstat s dětmi doma. Podle profesora Mlčocha se obě formy podpory nevylučují, mohou existovat souběžně, což dokládá úspěšným modelem uplatňovaným ve Francii. Bylo také řečeno, že současná úroveň podpory rodin v České republice je v mezinárodním srovnání na velmi dobré úrovni, s čímž ovšem ne všichni diskutující souhlasili.
Debata se věnovala také důchodovému systému a problému rostoucí osamělosti. Podle profesora Mlčocha je udržitelnost každého důchodového systému podmíněna vyrovnanou demografickou bilancí. „Představa společnosti tvořené vymírajícími důchodci - rentiéry je bizarní,“ řekl a za největší problém posledních 20 let označil fakt, že se nenarodilo milion dětí, které budou v systému chybět.
Diskuse přinesla celou řadu dalších zajímavých podnětů. Celý její průběh si můžete poslechnout z videozáznamu.
Mojmír Kallus
Debata se konala v úterý 11. února 2014, od 17 hodin v Centru Člověka v tísni - Langhans, Vodičkova 37, Praha 1 (1. patro). Vstup byl volný. Videozáznam lze zhlédnout na : http://youtu.be/usAJLclLIV