Před silvestrovskými událostmi v evropských velkoměstech bylo stále ještě mnoho lidí přesvědčeno, že migrační příval se „dá zvládnout“. Obávám se, že nyní těchto lidí rychle ubývá. Tento článek ovšem nechce být výkřikem typu „vidíte, já jsem to říkal už dávno“. Je ale určitým postesknutím nad tím, jak někteří lidé k migrační krizi přistupují, a je čímsi jako „756. vážným varováním“.

I v současné době můžete v médiích číst nebo slyšet názory „ekonomických expertů“ o tom, že migranty potřebujeme, protože vzhledem k demografické krizi budeme mít málo pracovníků. Nijak nezpochybňuji kvalifikaci zmíněných expertů v otázkách čistě ekonomických, považuji ale za zarážející, jak někteří z nich dokáží o migraci uvažovat jaksi abstraktně, bez jakéhokoli braní v úvahu, jak se tito lidé chovají, co od své nové vlasti očekávají, a jsou-li skutečně zaměstnatelní.

Snažím se sledovat různé sociologické výzkumy a statistiky, nicméně data, na která jsem narazil, jsou značně rozporná, a tudíž bych za žádné z nich nemohl dát ruku do ohně. Proto ani neuvádím zdroje. Ve zprávě z jedné skandinávské země jsem se dočetl, že 40 % migrantů je dlouhodobě nezaměstnatelných. Z jiné země přišla zpráva od organizace zaměstnavatelů, že jsou schopni zaměstnat více méně ihned sto tisíc migrantů. Jakási statistika uváděla, že než se průměrný migrant zapojí do běžného pracovního procesu, uplyne sedm let – po tuto dobu je daný migrant na sociálních dávkách. Na nějaké statistiky za celou EU jsem nenarazil a možná ani neexistují. Když ale slyším ekonomické experty mluvit o tom, jak je migrace výhodná, aniž berou v potaz, jak migrační vlna mění atmosféru v hostitelských zemích, nestačím se divit.

Ještě jsem neslyšel, že by se některý z těchto expertů vyjádřil k otázce, jak je možné, že potřebujeme migranty, aby zaplnili pracovní místa, když v jižních zemích EU dosahuje nezaměstnanost až pětadvaceti procent, u mladých lidí pak až padesáti. A máme přece „volný pohyb osob“ a lidé se mohou stěhovat za prací. Nebo snad ne?

Dále: Mnozí politici, včetně Angely Merkelové, neustále opakují, že migranti, kteří se budou v zemích, které je přijaly, dopouštět trestných činů, budou – podobně jako čistě ekonomičtí migranti – vraceni do své původní vlasti. Ovšem takové země jako Libye, odkud přicházejí desetitisíce migrantů, se jasně vyjádřily, že nikoho z těchto lidí zpátky nepřijmou. A zatím jsme také neslyšeli o tom, že by někdo z těchto lidí byl skutečně vrácen – s výjimkou migrantů z balkánských zemí (Bosna a Hercegovina, Kosovo, Albánie a Černá Hora), což je skutečně poněkud jiný případ, neboť migrantům v těchto zemích v drtivé většině případů smrt nehrozí a v naprosté většině případů jim nehrozí ani politické pronásledování. Migranti, kteří se sice po spáchání nějakého deliktu dozvědí, že jim nebude uděleno povolení k trvalému pobytu, zůstávají v zemích, kde se trestného činu dopustili, a pokud vím, zatím slova politiků o tom, že budou někam vráceni, nejsou ničím víc než planými hrozbami.

Stále více se ukazuje, jak klíčovým a vážným problémem bylo, že migrantům bylo dovoleno cestovat přes mnoho evropských států bez platných – nebo pravých – cestovních dokladů. Případy ze silvestrovské noci například v Kolíně nad Rýnem, kde pachatelé roztrhali před svědky svůj provizorní doklad o povolení k pobytu s tím, že si zítra klidně opatří jiný, jsou skutečně výmluvné. První krok do nové evropské vlasti byl nelegální, často založený na podvodu. Migranti signálu dobře porozuměli: S dodržováním zákonnosti v nové vlasti to nebude tak horké. A chovají se podle toho.

Mohli by si to, co si dovolovali o silvestrovské noci, dovolit i ve své původní vlasti? Samozřejmě, že nikoli. Tam by si ovšem zase ženy bez doprovodu muže nemohly dovolit brouzdat se půlnočnímu ulicemi.

To, co se stalo o silvestrovské noci v Německu, je velice nebezpečné. Nemám ale teď na mysli okrádání a osahávání žen. Mám na mysli skutečnost, že policie plný rozsah silvestrovského dění přiznala až čtvrtý den. A některá média, např. televizní stanice ZDF, se už omluvila za to, že o událostech dlouho mlčela.

Proč je to tak nebezpečné? Protože nechtěným a neblahým důsledkem bude, že lidé budou více sledovat zprávy na sociálních sítích a různých internetových serverech. Tam se o těchto a podobných událostech dozvědí hned, ovšem mívá to dvě vady na kráse: Informace jsou často nepřesné a zkreslené, i když obsahují určité pravdivé jádro, a posluchač či čtenář je dostane zpravidla s nějakým peprným komentářem… V minulosti jsem vícekrát varoval před tím, aby lidé více věřili různým pochybným informačním serverům než „oficiálním“ médiím, která publikují ověřené zprávy. Ovšem jakmile veřejnost nabude dojmu, že oficiální média chtějí něco zamlčet, je jejich osud zpečetěn. Pak bude platit, že čím více informačních technologií budeme mít, tím budou informace, kterým popřáváme pozornosti, méně spolehlivé.

V této souvislosti chci upozornit na to, že jsme na tom v České republice nyní mnohem lépe, než je tomu v Německu, ve Švédsku nebo v Británii. Zdá se mi, že vnitřní cenzura v těchto zemích je „na vysoké úrovni“.

Konečně chci upozornit na to, že – bez ohledu na kulturní a náboženské rozdíly – je v zemích, které přijímají migranty, zaděláno na problém už jen kvůli faktu, že do těchto zemí přichází vysoký podíl mladých mužů (statistiky se liší, zřejmě podle zadavatele průzkumů, a uvádějí 60 až 80 %). Jakmile se nějaká země či komunita dostane do bodu, kdy na 115 mužů připadá pouze 100 žen, vznikají obrovské problémy; jakmile dosáhne hodnoty 123 mužů na 100 žen, společnost se začíná rozpadat. O těch „obrovských problémech“ vědí své v Číně a v Indii; kdybychom tomu věnovali více pozornosti, mohli bychom se z těchto zemí poučit. Pouze nás to zatím nezajímalo, protože zatím to náš problém nebyl. V Číně ty problémy nejsou tolik patrné navenek, alespoň vnějším pozorovatelům ne, protože tam není ani demokracie, ani svoboda tisku. V Indii je tomu jinak, a v posledních letech otřásly celým světem děsivé případy znásilňování žen skupinami mužů. Přesto, že mnoho mužů bylo za znásilnění odsouzeno k smrti, problém přetrvává.

Moji kritici se na mě zlobí, když říkám, že mnohé problémy nejsou věcí předsudků, ale věcí statistiky. Toto je jeden z nich.

Celá řada lidí před migrační vlnou varovala s dvou- i víceletým předstihem. Před problémem s převahou mužů sociologové vědí; tento fenomén je i dostatečně statisticky prozkoumán. Nicméně mnozí evropští politici budou opět „šokováni“, až se tento problém projeví ještě rasantněji, než to bylo o minulém silvestru.

Ostatně… jen si to představte: Po dlouhé pouti má člověk svou postel, dostane najíst, má slušné kapesné… a spoustu volného času. Pracovat nemůže, ani kdyby chtěl. Divíte se, že mnozí mladí muži, na vrcholu svých sil, začnou „zlobit“?

Na závěr bych chtěl čtenáře ujistit, že na rozdíl třeba od slovenského premiéra Fica nejsem zastáncem totální stopky přijímání lidí z Blízkého východu. Tvrdím však, že abychom mohli tyto lidi do našich společností integrovat, museli bychom některým problémům předcházet – a jsem si jist, že je to možné. Pravda, Evropa by asi nezvládla dva miliony migrantů ročně. Pokud by se ale vlády evropských států rozhodly pomáhat těm nejpotřebnějším a nastavily jasná pravidla, dalo by se udělat hodně dobrého.

9. ledna 2016

Dan Drápal