Tento článek bych nenapsal, kdybych o něj nebyl žádán. Poslední kapkou bylo přání koordinátora serveru Křesťan dnes Lukáše Pokorného.

Ne že bych na to, co se děje na východě Ukrajiny, neměl nějaký názor. To, co se tam děje, pozorně sleduji. Čtu noviny, čtu Respekt, poslouchám rozhlas, a přátelé i nepřátelé mě zásobují nejrůznějšími články či odkazy, jež mají podepřít jejich vidění a hodnocení situace.

V jiných článcích jsem psal, že sám o Ukrajině žádné informace nešířím, protože nejsem v postavení, kdybych mohl podávat informace naprosto spolehlivé. Psal jsem ovšem také o tom, jak zacházím s informacemi, které ke mně přicházejí. Kladu si otázku, proč mi je ten či onen člověk posílá. Po přečtení infor-mace si kladu otázku, jaký důvod měl odesílatel či autor tuto informaci šířit. A pak si kladu veledůležitou otázku, a sice zda je daná informace ověřitelná. Další otázkou pak je, jak daná informace „ladí“ s jinými informacemi, kterých se mi dostalo či které jsem četl nebo slyšel.

Když bylo sestřeleno malajsijské letadlo letící z Amsterodamu, měla už většina mých přátel i nepřátel nějaký názor na dění na východní Ukrajině. Jsou lidé, kteří stojí za Ukrajinou, a pak jsou lidé, kteří stojí za ruským prezidentem Putinem. Sestřelení letadla patrně nikoho nepřiměje ke změně stanoviska - ale-spoň mi nikdo takový nic nenapsal a o nikom takovém jsem neslyšel. Kdo stál za Putinem, nyní snáší „důkazy“, že letadlo sestřelili Ukrajinci, kdo stál za Ukrajinou, viní ze sestřelení letadla proruské povstalce a nepřímo Putina.

A já jsem na tom vlastně úplně stejně. Proto jsem se sepsáním článku váhal. Hned po sestřelení letadla, ještě dříve, než se stačily vyrojit různé konspirační teorie a než byly zveřejněny různé odposlechy či fotografie auta, na kterém chybí jedna z raket systému Buk, jsem si myslel, že proruští povstalci omylem sestřelili civilní letadlo. Tehdy mi to přišlo jako nejlogičtější vysvětlení, a žádná z informací, které přišly později, nebyla tak silná, abych musel změnit názor. Pominu údajný odposlechnutý hovor mezi povstalci – nemohu vyloučit, že ten by mohl být podvrhem. Pominu fotky zmíněného auta – teoreticky to auto mohli řídit jak Ukrajinci, tak Rusové. Z fotky nepoznám, odkud a kam auto jelo, a kdy a kým byl vlastně záběr pořízen.

Co se mi ale zdá nesporné, je, že ruská oficiální média od počátku ukra-jinské krize mlží. Televize něco odvysílá, a za dva dny to popře. Netvrdím, že ruská média lžou permanentně, ale jako zdroj informací jsou pro mě prakticky bezcenná. Ostatně nejlepší ruští novináři jsou už asi mrtví, zastrašení – nebo v emigraci.

Po několika dnech a mnoha protichůdných informacích jsem tam, kde jsem byl na počátku: Pořád se mi zdá, že letadlo sestřelili proruští povstalci, a že to udělali omylem. Ano, kladu si otázku sám nad sebou: Nepodléhám nějaké nechuti uznat, že jsem se mýlil? Ale když si znovu zopakuji všechny dostupné informace, pořád mi to vychází nastejno. Věci jsou prostě mnohdy takové, jak vypadají na první pohled. Vím, že můj názor je nezajímavý – nepředkládá žád-nou konspirační teorii, žádné nečekané vyústění… Nu, jak jsem psal na začátku, nic bych nepsal, kdybych nebyl na názor dotázán.

Během psaní tohoto článku jsem dostal SMS s prosbou, abych se vyjádřil k „možnému globálnímu konfliktu“. Jenže jak? Hrozí nám skutečně? Jistěže hrozí – první světovou válku spustila vražda dvou lidí, byť významných; nyní bylo sestřeleno letadlo plné civilních pasažérů. A do toho konflikt v Gaze… Je globální konflikt nevyhnutelný? Jistěže není – svět byl v posledních šedesáti letech vícekrát globálnímu konfliktu blíže, než je teď. Mám tedy nějakou radu? Jistěže mám: Buďte v každém okamžiku pravdiví, milujte pravdu, statečně odo-lávejte touze po senzaci, vystříhejte se šíření falešných informací a pomluv a zachovejte si zdravý selský rozum. A buďte milosrdní ke všem – včetně těch, kteří vám odporují. Usilovat o ježíšovský charakter můžeme za všech situací.

A neztraťte, prosím, ani smysl pro humor.

 

Dan Drápal

23. července 2014